Moje kosmetická léta 1989-2012

Jak se z Adély závislačka stala:)

1989- rok, kdy jsem se narodila. Bohatě si vystačím se zásypem a krémem proti opruzeninám.

1990- miluju pěnu do koupele, je s ní sranda. Chci jen takovou, která dobře pění a dobře chutná. Miluju pít bublinkovou vodu z vany.

1991-Vodovky. Dá se snimi kreslit po všem a po všech:)

1992-1997 Sestra je zrovna v pubertě, takže kosmetika je všude kolem mne. V její kosmetické taštičce jsem pečená, vařená. Půlka stínů rozbitá. Lucka nadává, já brečím, protože mi sebrala nejlepší hračky na světe-šmínky!!

1998- Stěhování a svatba sestry. Její šmínky jsou pryč, tudíž jsem si našla další oběť-mámu a její zásobu zkrášlovadel:) Opět jsem tam pečená, vařená. Nosím její nejoblíbenější khaki stíny a vínovou rtěnku, vypádám jako blázen. Připadám si děsně cool, protože ostatní holky se ještě nemalují, ale já už jo- potají!!:D Máma nadává, proč její nejoblíbenější malovátka mizí rychlostí světla. Zatloukám, zatloukám, zatloukám!!

1999- Nesmím se malovat, máma na všechno přišla..

2000- Dostávám se do puberty, tříská to se mnou čím dál tím víc!! Dědím první řasenku po mámě, sestra mě občas zásobuje kosmetikou, kterou nepoužívá:) V tom roce se mi narodila první neteř Markétka. Jsem teta, tudíž musím reprezentovat:) Poprvé oficiálně se maluji do porodnice, máma mi půjčila její taštičku, volím bílou tužku na vrchní víčko a černou tužku na vodní linku. Teď už vím, že to nebylo to pravé ořechové!!:D

2002- Na Vánoce dostávám lesky na rty, řasenky a tužky na oči. Sestra mi koupila můj první make-up. Pamatuji si, že odstínem se trefila na jedničku.

2003- Moje sbírka se pomalu, ale jistě rozrůstá. Ve škole frčí lesky na rty s kuličkou, každá holka ve třídě má alespoň jeden:) Používám make-up, černou tužku, duo šedých stínů, kupuji si první pudr. Moje závislost roste každý den..

2004- Poslední rok základní školy. Chtěla jsem jít na kosmetičku, ale měla jsem špatný průměr. Už v té době jsem věděla, že mě jiný obor nebude bavit!! Na přijímačky na učiliště jsem se zmalovala jako k... Asi v záchvatu nervozity. Vstupuji do třídy a řekla bych, že všechny holky byly ráno nervózní :DD Byla to také doba plastových, kulatých a barevných náušnic. Máme je všechny!!:D

2004-2007 Narodila se mi druhá neteř, Rozálka. Jsem už dvojnásobná teta, musím reprezentovat!! Čím světlejší a třpytkovatější lesk na try, tím lepší.  Tmavší Acnecolor je můj nejlepší kámoš, vesele si ignoruji tmavý obličej a bílý krk, nosí to tak všechny holky ve třídě, je to prostě děsně trendy a dává nám to pocit, že jsme kočky světa:) Dále hledám tu nejčernější černou tužku na oči, která existuje. Občas to přeženu a vypadám, jako bych zrovna vyfárala. Ale s holkama ze třídy si občas půjčujeme naše věci, občas něco vyměníme a moje máma jen nechápavě kroutí hlavou, protože mám více kosmetiky, než ona za celý život. Výplaty z brigád vždycky nechávám v drogérii. Jak jinak, že??

2007- Výuční list, konec školy, začíná mi život. Drogerie beru útokem, začínám experimentovat, obkoukávám líčení z časopisů a sním o tom, že se líčením jednou budu živit. Občas maluju kamarádky a připadám si jako ryba ve vodě, cítím, že tohle mě vnitřně naplňuje:)

2008- Stěhuji se od mámy, musím se finančně postarat o sebe a moji fenečku, tudíž zjišťuji, že už nemůžu brát všechny drogerie v okolí útokem, ale mám takové zásoby, že bych s nimi vyžila do konce života. Baví mě to víc a víc, dokážu sedět před zrcadlem celé hodiny, samozdřejmě né všechny experimenty vypadaly tak, jako na obálkách časopisů, ale opakování- matka moudrosti:) Ještě pořád si vystačím jen s pěnovými aplikátory, mám štětec na pudr a ostatní štětce mi připadají naprosto k ničemu. Ale vím, že se stíny musí roztírat do ztracena a k tomu jsou nejlepší mé prsty. Jen můj spolubydla občas nechápe, proč mám plnou skříň šmínek. No jo, chlap..

2009- Nic zásadního se neděje, začínám být ovlivněna mým spolubydlou, protože každý den slyším, že i nenamalovaná ženská je krásná. Opět si vystačím jen s řasenkou :D

2010- První stěhování k příteli. Oprašuji make-up tašky a fotky z minulého roku bych nejraději zničila. Rozchod- nemaluji se, jen brečím. Stěhuji se ke kamarádce, občas ji maluji, kecáme o kosmetice a začínám nosit gelové nehty, miluji je!!

2011- Nový chlap v mém životě, velká životní změna- stěhování do Irska. Sundávám gelovky. Můžu si sebou vzít jen 20-ti kilový kufr. Musím sbalit celý svůj život a splnit letištní normy. Pas, léky, fotky mojí fenečky Máni, která zůstala u sestry, 1 sprcháč, šampón a kondicionér. Teplý základ oblečení, je březen a venku 12 stupňů. Beru si jen řasenku, tužku na obočí, jelení lůj, make-up,pudr a průhledný lak na nehty, toť vše. Nemám práci, stýská se mi po mámě,chci zpátky za svou rodinou, nic mě nebaví, nemaluju se, brečím a mám opuchlý obličej z toho pláče. Zkouším si najít koníčka, nudím se, brouzdám po internetu a zjišťuji, že ,,pár,, holek na youtube dělá tutorialy. Nemůžu odtrhnout oči od monitoru, od rána do večera sleduji videa, ani nemrkám. Po měsíci a půl dostanu první práci, za další 2 týdny první výplatu. Ex mě bere do Bootsu, probírám se regály a lapám po dechu, občas se málem sunu k zemi, mám pocit, že jsem v nebi!!!! U pokladny jsem o 300 € lehčí, ale spokojená!!:)))
Od té doby doma poslouchám, že bych se měla léčit ze své závislosti. Jedním uchem tam, druhým ven:) Asi po půl roce už své věci nemám kam dávat, kosmetika se povaluje všude..

2012-  Jsem sama, naprosto mi to vyhovuje, nikdo mi neříká, kolik peněz jsem vyhodila za hlouposti. Bydlím v miniaturním pokoji bez úložných prostor. Kupuji nábytek s co nejvíce šuplíkama, úložných prostorů mám dostatek, začínám mít ráda svůj pokoj, jen mi připadá mi, že zas tak moc věcí nemám, Boots beru útokem a kupuji všechny dostupné štětce z Real techniques. Dále poprvé nakupuji v The body shop a omylem zabloudím do Brown Thomas ( mají tam značky jako Lancome, Nars, Chanel, Benefit, atd. No prostě samé drahé věci, které v běžné drogerce neseženete, a drahé oblečení a doplňky). Oou, mám vážný problém! Nedokážu obejít stojan MACu a stávám se pyšnou majitelkou miláčků 217 a 224, Paint potu, minerální tvářenky, pudru studio fix a minerálních stínů. Úspěsně jsem vymazala cenu toho všeho z mojí paměti a od té doby beru Brown Thomas kilometrovým obloukem!:D

To, kde teď žiju sice není žádný luxus, bydlím na staff apartmánu s dalšími x lidmi, ale můj pokoj je moje království. Moje kosmetické království a všem chlapům vstup zakázán:)))

 To je tak asi vše, takhle to se mnou po celá ta léta šlo. Doufám, že jste se pobavily a zavzpomínaly na Vaše začátky.

                                  Pěkný den, Adéla..